*******JENNY, TONIČKA a BUBA GUMP*******

Vítejte na stránkách B. J. T.eamu :-) B (Buba) J (Jenny) T (Tonička) jsme tři blonďatí - dvě mixteriérky a jeden bíglíček :-)

Z diskuze...

AKCE

Agility v Masečíně

Další dvouhodinovka, pro tentokrát pod vedením Zdeňka Spolka (též rozhodčího Agility)
Opět jsme vyrazili na hopkání do Masečína, na poslední trénink do haly, protože od příští neděle již budeme trénovat zase v Komořanech na travičce. Přiznám se, že když jsem dostala rozpis, kdy začínáme, tak jsem tušila, že vstávání bude opravdu hodně nepříjemné, protože takhle časně (v 6 hodin), nevstávám ani do práce, natož v neděli. Když mi zvonil telefon, myslela jsem, že omdlím, byla jsem zpruzená a to mě ještě čekalo vzbudit Míru (ale tomu na rozdíl ode mne vstávání tolik nevadí). Jediný, kdo byl od rána dobře naložen byla Jennuška, ta vrtí ocáskem sotva otevřeme jedno oko, jako by byla ráda, že jsme se jí vzbudili :-) Vzala jsem pár nezbytných maličkostí jako je třeba Šok, pak pamlsky pro Jennušku, naházela je do batůžku a šla budit pana řídícího :-) Před barákem na nás čekala už Pája s Lijánkou, Fionkou a Mikeym, hupsli jsme do auta a vyrazili směr Masečín. Cesta poměrně rychle utekla, on totiž takhle po ránu a ještě v neděli téměř nikdo nikam nejezdí, tak se jelo úplně parádně, takže než jsme s Pájou pořádně dozívali už jsme byli v Masečíně. Byli jsme tam kupodivu první, takže byl čas na poklidné vyvenčení a když jsme se vraceli už nám šly naproti další hopsinky - Deniska s Pepušákem a Lucka s Noe a Juisy (teď nevím jak se to její jméno píše, tak nějak jako džus, jen trochu jinak) Když jsme dorazili zpět na parkoviště už tam svojí smečku z auta propouštěla Eva (naše stálá trenérka agilit) a v zápětí dorazil i pan Spolek. Postavili jsme si parkur a mohlo se začít. Hned na začátku mě pan Spolek hrozně překvapil, myslela jsem, že toho příliš nenamluví, působil na mě trošku dojmem mlčocha, když jsem ho zažila na závodech jako pomocník, tak jsem ho slyšela říct snad za celou dobu 4 slova, ale povídal spoustu zajímavých věcí, třeba o řeči těla, kterou pejsek sleduje a o tom, že povely, které slyší jsou až poslední co pejsek sleduje, protože tělo je prostě náš mluvčí. Hned jsme si ověřili, že to co říká je velmi moudré a já jsem po pár minutách byla z jeho vedení nadšená. Absolutně všemu jsem rozuměla a Jenny přesně podle toho co říkal taky reagovala, což bylo perfektní vidět. Pája s Mikeym, Fionkou i Lijánkou byli taky moc šikovní, ale to už jsou prostě ostřílení závodníci, člověk by řekl, že už se skoro nemají co učit, protože už všechno umí, ale v Agiligkách je prostě vždy co zlepšovat. Pak tedy proběhlo hodinové venčení pejsků, při kterém si Pája s Deniskou opět potvrdily, že bíglík je prostě lovecký pes a reaguje na vysokou. Když jsme totiž měnily směr, zaslechla jsem něco jako dusot koňských kopit, zvednu hlavu a při své slepotě (i když mám počet dioptrií v pořádku)  jsem zahlédla hýbající se stádo a vykřikla "hele koně", najednou se holky vrhly po svých psech a řekli mi, že to nejsou koně, ale mufloni. Ale byli tím dobrý směrem, takže jsme je my lidi vlastně viděli dřív než všichni psi, takže holky stačili nastolit vodítkový režim a vlastně až pak začala Lijánka hlásit, že je jako už taky vidí. Takže to bylo takové zpestřeníčko venčení. Po chvíli se k nám přidala se svojí smečkou i Eva, abychom obešli ještě kousek louky a dozvěděli se, že druhou hodinu máme též pana Spolka, což jsme všechny uvítali s nadšením, protože to je fajn změna a navíc nám pan trenér stihl ukázat ještě pár dalších chytrých fíglů, třeba na zónové překážce kladině, při slalomu a třeba při startu na rovině, posadit pejska tak, aby vlastně první běžel oblouk a my měli cestu o krok kratší než pes, to jsme dosud nedělali a mě je při Jennině rychlosti v porovnání s mou pomalostí prostě každý krok dobrý. Po skončení další hodiny si Pája ještě s panem Spolkem domluvila přeměření Fionky a já využila příležitosti a nechala si změřit taky Jenny, což však vůbec nebylo jednoduché. Ona je tak ustrašená vůči cizím lidem, že jsem si myslela, že jí ani změřit nepůjde, ale pak pomohla Pája, Jenny dokonce pana Spolka v jednu chvíli chňapla, ostuda jedna, přitom se jí nic neděje, nikdo jí neubližuje a ona se bojí úplně zbytečně tohle vůbec nevím, jak jí odnaučit, bestii jednu hladovou. Pak jí Pája zakryla oči a podařilo se naměřit 37 cm, ale Jenny byla trochu shrbená, takže by mohla při normálním postoji měřit 38, do Medíků se tedy vejdeme ještě s rezervou, což je moc fajn. Cestou zpátky jsme vzali ještě Denisku s Pepušákem taky do Vršovic, po cestě všichni lehce podřimovali a my si vyprávěli o tom, jak jsme z tréninku pod vedením Zdeňka Spolka nadšené. Bylo to opravdu moc fajn a na další trénování se už teď zase moc těšíme, doufám, že budeme mít ještě příležitost se s ním na tréninku setkat.
Žádné komentáře
 
*******Děkujeme za návštěvu*******