*******JENNY, TONIČKA a BUBA GUMP*******

Vítejte na stránkách B. J. T.eamu :-) B (Buba) J (Jenny) T (Tonička) jsme tři blonďatí - dvě mixteriérky a jeden bíglíček :-)

Z diskuze...

AKCE

Naše první neoficiální závody v aginkách.

Poprvé, ale snad né naposledy.....
Včera jsme se s Jennou zúčastnily prvních neoficiálních závodů v aginkách. Jennuška jela poprvé ochutnat atmosféru takové akce. Já už jsem se na jedny závody jela podívat jako pomocník, jenže, když se Vás to netýká jaksi úplně osobně, žádné nervy jsem si nepřipouštěla. Zato včera............od rána se mi chtělo téměř permanentně na záchod, ještě, že jsem ženská a nemusím u toho přemýšlet, jestli tak, nebo tak, zkrátka dřepnu a pak uvidím :-) Jennuška z toho už od rána byla trošku vyplašená, nervózně chodila po předsíni, koukala na mě, co se jako děje a neustále mě hlídala, abych nevzala za kliku a nešla nikam bez ní. Takže po těchto ranních přípravách jsme vyrazili v 8,00 směr Masečín. Tam nás vezl páníček Míra a Jenny v autě neustále koukala z okna a myslím, že jí celkem brzy bylo jasné, že se jede hopkat. Když jsme vylezli z auta v Masečíně, tak rozvrtěla ocásek a poskakovala jako kozička, podle toho se snad dá spolehlivě poznat, že se prostě těší. Šli jsme se vyvenčit a za chvilku už jsme se setkali všichni i se smečkou od Páji a klukama od Verunky. Myslím, že si těma ocáskama dnes všichni dali vědět, že se fakt něco děje a že to něco se bude týkat hopkání a že může být srandace. Po příchodu do vily jsme šli hledat místečko, kam s boudičkou. Šla jsem se podívat do seníku, který byl "zateplen" ty uvozovky tam píšu úmyslně, protože teplo vážně vypadá trošku jinak. Navíc v seníku byly i slepičky a Jenny mi hnedka dala najevo, že by to byly príma kámošky na hraní, tudíž jsem fakt nechtěla riskovat, že když se mi z té naší né příliš zabezpečené boudičky vykutá, vezme sebou do tlamičky ještě alespoň jednu slepičku a půjde jí ukázat majitelům, jaká je holka šikovná, že ulovila večeři. Domluvila jsem se tedy raději s Evou (trenérkou) že bych ráda měla boudičku vedle Páji v hale, protože kdyby mi bývala Jenna přeci jen vylezla, byla velká pravděpodobnost, že si toho v hale někdo všimne, navíc jestli jí má být zima, bude jí všade. Nejdřív tedy stála boudička, ale Jenna se tvářila, že tam opravdu nechce zůstat, zvlášť když je tam venku tolik pejsků, se kterými by si ráda pohrála. Jana od Jesinky nám tedy pro jistotku půjčila klec a z té už se opravdu dostat nešlo i když to Jenna zkoušela a brečela v ní, jestli se přeci jen nenajde venku někdo, kdo by jí vysvobodil, nakonec zůstala tam kde bylo teplo a bezpečně. Pak jsme ještě prošli prezentací a paní veterinářky nám zkontrolovaly očkování, už ani nevím, jestli to bylo před zajištěním místečka pro psíky, nebo potom.....to bude těma nervama...všechno se mi to nějak motá.
Pak už se začalo závodit, první parkur byla trošičku zrada, překážky byly postavené sice moc hezky, ani jsem se moc nebála i když mi nervy šlapaly na plné obrátky, ovšem když se na něm ještě objevily hračky, balonky a kostičky, tak jsem si říkala, to bude konec. Holky - Verunka a Pája chtěly ode mne natočit své běhy s pejskama, jenže já kopyto mačkala na kameře jiný ťuflík a proto se teď opravdu moc omlouvám, že běh Fionky a Čertíka zdokumentovaný nakonec nemají. Hrozně mě to mrzí, ale já jsem na tyhle věci fakt kopyto největší a navíc jsme kameru doma niky neměli, tak myslím, že i ty záznamy, které se mi nakonec přeci jen podařily holkám pořídit stejně nebudou stát za nic. Takže holky ještě jednou fakt soráček.......moc ráda bych byla v tomto směru pro Vás užitečnější, ale kde nic není bohužel ani čert nebere :-(
Když se blížil náš první start s Jennuškou, vyndala jsem jí z klece i s těmi jejími schlíplými oušky a tušila, že ani tento pro Jennu první zážitek z klece asi k našemu výkonu příliš nepřispěje, zvlášť když jsem jí vzala do náruče a ona byla sice z klece, kterou jsme přikryly ještě spacákem, aby tam měla teploučko zahřátá, přesto se třásla jako drahý pes, navíc cítila, že tam někde venku má ještě páníčka, který by jí třeba mohl pomoct a tak když jsem jí položila na zem mířila rovnou z haly ven. Chvilku jsem jí přemlouvala, aby se vrátila zpátky, to když už jsme šly na start a tak se nakonec povedlo. Touha po přeskoku alespoň pár překážek nakonec v Jenně zvítězila a tak se rozhodla přeci jen kousek se mnou běžet. Za prvními dvěma skočkami potkala kus nějaké veliké dobroty, vzala jí vzít do tlamičky, ale jak slyšela skrrrrrrrrrrrrrrz, tak protože tunely prostě Jenny od začátku miluje, kost zase pustila a chvíli se tvářila,že teda jo, že budeme běhat. Běžely jsme tedy ještě kousek, přes pár překážek k dalšímu tunelu, přes zeď a když jsem řekla na další skočku hop, Jenny bohužel skočila přes překážku, která tam v tu chvíli byla vlastně navíc......asi jí bylo líto nechat jí tam jen tak stát bez povšimnutí. Pak se zázračně nechala na chvilku ještě zastavit ve čtverci, čemuž jsem od samého začátku vůbec nevěřila, že tam vydrží, než napočítají pomalu od 5 až do 0 a go, cestou jsme stihly ještě jeden tunel ale na další překážky už se jí prostě nechtělo a místo nich to Jenny vzala přímo ven ..........ten páníček tam přeci musí někde být, když s námi přijel. Pak následovalo ještě fandění všem bíglíkům a voříškům od Páji a Bonečkovi a Čertíkovi od Verunky, venčeníčko a příprava na další běh. Dál se běhalo Agility, což byl parkur, který jsem od začátku vzdávala, zvlášť když jsem viděla na stejné úrovni náběh na Áčko vedle náběhu na kladinu, což je pro nás stejný povel "nahoru". Věděla jsem, že to bude problém, že to určitě zvořu a Jennu z tunelu nestihnu nasměrovat na kladinu ...no a jak jsem předpokládala, tak se taky stalo, nakonec sice na kladinu vyběhla, ale z poměrně vysokého bodu skočila dolů, takže jsem to nešla už ani opravovat, protože jsem se bála, aby se jí nic nestalo, kdyby to chtěla zopakovat. Opět jsme tedy proskákaly ještě pár překážek, ani nevím, jak jsme se dostaly do cíle, protože jsem byla opět zmatená jak lesní včela, a po druhém disku jsem začala ztrácet naděje, že by se nám podařilo alespoň jeden běh doběhnout. Samozřejmě mě těší, že je na Jenně vidět, že jí hopkání fakt baví, a proto to vlastně děláme....jen kvůli té mé potvoře chlupaté, kterou tak miluji. Ale přeci jen jeden takový "motivační" doběh bychom potřebovaly, aby nás to nakoplo do dalších tréninků, takže se budu těšit, že to prostě jednou přijde, možná až Jenny přestane být štěňátko a já kopyto (i když u druhého si nejsem jistá, že to přijde). Po dalším poměrně dlouhém čekání nás čekal ještě Jumping, což je vlastně parkur agility, ale bez zónových překážek. Říkala jsem si, to je vlastně jen hop a skrrrrrz, to by přeci jen mohlo vyjít i když mě těsně před během začala pekelně bolet hlava. Pája mi dala tabletku, a já doufala, že to přejde, sice to přešlo, ale no nebudu to prodlužovat, bohužel ani ten nám nevyšel. Diskly jsme se opět, ale tentokrát vím, že jsem obrovskou chybu udělala já. Jenny už věděla, co se po ní chce, ale já jí trubka zavolala zpět špatně přes překážku a ona jí skočila z druhé strany, což je vlastně. Možná právě proto mě to mrzelo o to víc, že poslední běh byla výrazně moje chyba a Jennuščiná roztěkanost a tajtrdlinkování v tom nehrálo vůbec žádnou roli. Zvlášť když mi vydržela na "zůstaň" chvilku na startu. A dokonce i když byly na parkuru pro změnu dva tunely vedle sebe a já se od začátku bála, že mi půjde samozřejmě do toho špatného, tak tenhle úsek trati nám vyšel, podařilo se mi nasměrovat jí do té správné ďourky, ovšem hned za ní jsem jí to zkazila. No a to bylo z našeho hopkání už pro včerejšek vše. Pak jsme ještě čekaly na vyhlášení vítězů, protože skoro všichni naši kamarádi něco vyhráli, jsou to prostě šikulové. Od Páji byli na bedně úplně všichni Pája se se všemi těmi oceněnínimi ztuha vešla k Verunce do Felinky a Boneček od Verunky si odvezl překrásné třetí místo. Jen Jennuška a Čertíček odjížděli s prázdnou, ale Čertík byl taky moc šikovný, protože všechny běhy krásně doběhl. Já jsem byla večer kvůli Jenně trošku smutná, protože jestli to opravdu jednou bude tak, že Jenna bude skvělá a pomalá panička, neschopná rychlé reakce, jí všechny úspěchy zhatí, tak nevím jak se s tím budu vyrovnávat. Každopádně jsem šťastná, že jí máme, protože je prostě skvělá a pro nás bude nejlepší i kdyby se úspěch nikdy nedostavil. Dělá pokroky a první závody byly prostě silným emotivním zážitkem pro nás pro obě. Myslím, že má Jenna totéž, co měl v sobě náš Bonifácek, ten totiž uměl vycítit náladu a rozpoložení nás páníčků a choval se stejně, když jsme byli veselí, tak se radoval s námi, když smutní, byl schopný i nebaštit a trpět s námi. Večer nás domů vezla Verunka, jeli jsme pomaloučku a opatrně, protože Felinka se rozhodla netopit, ale všichni jsme byli po celém dnu tolik unavení, že jsme seděli a téměř nedutali. Psíci pospávali a těšili se domů na pořádnou baštu, kterou si za ten dnešní úspěšný den všichni zasloužili. My jsme si s Jennou doma taky natlačily do bříšek nějaké dobroty a poměrně brzy šly spolu spinkat. Jennuška se ke mě přitulila v pelíšku a ještě jsme se na sebe chvíli koukaly, říkaly jsme si, že se máme rádi a že vůbec nevadí, že první závody dopadly pro nás tak jak dopadly, protože jich máme před sebou ještě spousty a určitě se budeme obě zlepšovat, respektive se o zlepšování budeme obě mooooc snažit. Všem našim kamarádům ze srdce blahopřejeme a děkujeme, že jsme si to všechno mohli prožít s nimi !!! Máme Vás rádi !!
Žádné komentáře
 
*******Děkujeme za návštěvu*******